Potápění v Rakousku 20.9. – 23.9.2001
Po několika letech jsme se vypravili na horská jezera v Solné komoře. Tato oblast Rakouska má velmi bohatou historii sahající daleko do minulosti. Ve starověku se dolovaná sůl spolu s keramikou z Hallstattu dopravovala po celé Evropě. V dobývání soli a dalších nerostů se průběžně pokračovalo celá staletí a nezanedbatelná byla těžba a zpracování dřeva. Romantická krajina vždy přitahovala umělce, lovce a později také turisty. Lázně Bad Ischl byly oblíbeným místem šlechty a rakouského císaře Františka Josefa I. Po připojení Rakouska k Německé říši si u zdejších jezer postavili své rezidence nacističtí pohlaváři. Během bojů v posledních dnech války v této Alpské pevnosti bylo do jezer odhozeno obrovské množství munice, válečného materiálu a také mnoho cenností. Proto také hlubiny solnohradských jezer stále přitahují technicky velmi dobře vybavené velké potápěčské expedice i potápěče amatéry.
Do této krásné části Alp jezdíme s přestávkami již od roku 1990. Byli jsme tehdy jedni z prvních potápěčů z bývalého Československa, které svérázný majitel potápěčského střediska Gerhard Zauner z Hallstattu vybavil důkladnými informacemi o možnostech potápění ve zdejších jezerech, řekách a jeskyních. Ochotně nás provedl po svém unikátním soukromém muzeu. Mapu, do které nám zakreslil nejlepší místa k potápění, používáme dodnes. Tehdy ještě vládla euforie z otevřených hranic a tak se tolerovalo volné kempování v přírodě, včetně možnosti plnění potápěčských přístrojů vlastními kompresory s benzinovým motorem. Také zde nebylo tolik zakázaných nebo časově omezených lokalit a rakouští i němečtí potápěči spíše vyhledávali teplejší moře v blízké a levné Jugoslávii. Válka při rozpadu této země obrátila pozornost potápěčů na alpská jezera. Tak jako jinde i tady přibylo potápěčských středisek nabízejících svoje služby a ubylo možností se volně potápět na mnoha místech. To je ovšem daň potápěčskému boomu posledních let a je patrná prakticky všude ve světě.
Zajistili jsme si ubytování na staré, horské chalupě v městečku Rußbach nedaleko Gossau a naplánovali prodloužený weekend s několika ponory na různých jezerech v okolí. Cesta z Prahy uběhla rychle, na hranicích nebyl žádný problém v odbavení. Obávali jsme se přísnějších kontrol v souvislosti s leteckým útokem v USA, ale rakouští celníci zběžně prohlédli pasy a potápěčské vybavení je nijak nezajímalo. Dálnice A1 na Salzburg nebyla přeplněná a po odbočení na silnici 152 k Attersee jsme zastavili na známem místě. Jde o malé parkoviště poblíž Burgau s dobrým vstupem do vody . Po zanoření jsme mírně zklamáni poněkud horší viditelností, která zde většinou bývá v září lepší. Pěkná štika je nám odměnou při pomalém sestupu svažitým terénem. Ve třiceti metrech otáčíme a vystupujeme podél několika velkých pařezů, pod nimiž tentokrát marně hledáme úhoře. Spokojeni balíme na břehu výstroj a odjíždíme směrem na Bad Ischl, romantickou silničkou 153 lemující potok Weißenbach. Kousek pod kapličkou na vyhlídce u strže, zastavujeme na parkovišti. Odtud je možné potokem brodit v neoprénu pod peřeje. Křišťálová voda v kaňonu tvoří tůňky, ve kterých je možné udělat pěkné snímky pstruhů.
Později odpoledne dojíždíme do Rußbachu a při večerním posezení u kachlových kamen plánujeme zítřejší potápění. Nejblíže máme k jezeru Gossausee, které leží ve výšce 940m. Nejde vlastně o přírodní jezero, ale o přehradu, která slouží k zadržování vod po jarním tání a k výrobě elektřiny. Ráno zajíždíme na hořejší parkoviště u restaurace pod lanovkou. Může se zde parkovat tři hodiny bezplatně, pak se musí místo uvolnit pro další návštěvníky. Dle vývěsky jsou na jezeře vyhrazena dvě místa pro potápění, rozhodujeme se pro bližší místo vpravo od hráze. Computery hlásí nadmořskou výšku nad 900m a z klidné hladiny jezera je nádherný pohled na ledovec Dachsteinu. Pod hladinou je pěkná viditelnost a členité dno je porostlé v mělké vodě zelenou vegetací. S přibývající hloubkou rostliny mizí a vidíme bizarní skály, staré stromy a pařezy. V šeru kolem třiceti metrů je však ještě slušně vidět i bez svítilny. Při výstupu potkáváme pouze několik malých okounů a plotic. Kamarádi, kteří jsou zde prvně, jsou nadšeni z ponoru i krásného okolí.
Další den vyjíždíme z Rußbachu na jezero Grundelsee. Potápěli jsme se zde již několikrát a nikdy nás nezklamal ponor pod přítoky Traunu v naplavených kmenech plných mníků a okounů . Bohužel po příjezdu na místo zjišťujeme zákaz potápění od 15.9. do 31.12. Volíme tedy náhradní lokalitu u silnice dostupnou z parkoviště před obcí Gößl. Pod vodou je na velkém balvanu zakotven řetězy velký zvon, dvě pamětní desky, křížek a soška madony. Mezi těmito artefakty proplouvají velcí okouni pózující fotografům, Viditelnost je však špatná na získání dobrého záběru. Po ponoru odcházíme lesem k nedalekému legendárnímu jezeru Töplitzsee. Jezero sloužilo za druhé světové války jako zkušební místo pro torpéda, námořní miny a tajné zbraně. Po skončení války byly prý do jezera svrženy bedny se zlatem. Hledání těchto pokladů v padesátých letech zaplatilo několik amatérských potápěčů životem. Expedice, vybavené miniponorkami v roce 1983 a 2000 však kromě válečného šrotu a beden s falešnými anglickými librami, nic neobjevily. Potápění je zde, i na jezeře Kammersee dostupném pouze lodí, zcela zakázáno. Kammersee je jedním z pramenišť Traunu . Mezi oběma jezery byl v minulosti postaven umělý kanál sloužící ke splavování dřeva. Dnes je toto místo, až na malou přístupnou část, rezervací.
Další ponor je naplánován na jiném válečném smetišti v Hallstattském jezeře, ale pozdní mlhavé odpoledne přináší pod vodou komplikace. Voda je zakalená, viditelnost je prakticky nulová a tak se potápěči po marném hledání vynořují zklamáni. Při plnění přístrojů v mincovém automatu v Halstattu nám pan Zauner sděluje, že letošní deštivý srpen způsobil prakticky na všech zdejších jezerech horší viditelnost.
V neděli odjíždíme z Rußbachu domů a cestou zastavujeme s úmyslem posledního ponoru na Wolfgangsee u silnice 158 na St.Gilgen. V těchto místech prý byl před lety vytažen z jezera americký tank Sherman. Zde nás však upozorňují tabulky na zákaz potápění od 15.9. do 31.12. a tak přejíždíme na protější břeh jezera k Fürbergu. Na parkovišti je opět tabule, avšak s příznivým datem zákazu od 15.3. do 30.5. Leje jako z konve a na dobře známou lokalitu Hochzeitkreutz u kapličky nad vodou je to dost daleko. Rozhodujeme se pro bližší, nám neznámé místo Ochsenkreutz, ale i tak nosíme výstroj asi 500m od vozidel. Po zanoření do vody s dohledem deseti metrů nalézáme poněkud mělčí terén, stěna končí ve dvanácti metrech a přechází v bahnité dno zátoky. V hustých, zelených rostlinách a v kořenech potopených pařezů marně hledáme nějaký život, jezero se zdá být mrtvé. Při předchozí návštěvě na Wolfgangsee jsme na kolmé stěně Hochzeitkreutz zahlédli velké jezerní pstruhy, mníky a jiné ryby. Litujeme, že jsme raději neodnosili výstroj o kus dál, ale již nemáme čas na druhý ponor. Unaveni nakládáme v dešti výstroj do aut a odjíždíme z hor směrem na Linec a dále k české hranici. Cestou rozebíráme uplynulé čtyři dny a plánujeme, kdy se do Solné komory zase vrátíme. Zdejších šedesát jezer, jezírek a tůní rozhodně stojí za návštěvu.
Jarda Klepal
Mersores Pragenses